Konspirační teorie aneb jak to začalo.

Historie Konspirační teorie.

konspirační teorie forum web
Augustin Barruel

Výraz Konspirační teorie se dnes stal populárním strašákem zdravého rozumu. Kdo prý věří v konspirační teorie, nemá patrně všech pět pohromadě. Tak se v dnešním mediálním a politickém prostředí cenzuruje zvídavý duch.

V anglickém jazyce je výraz „conspiracy theory“relativně snadno dohledatelný minimálně od roku 1876 a to většinou jako odsudek, či hanlivé označení unáhlených a neopodstatněných konkluzí, či zkratkovitých závěrů pro vysvětlení významných událostí, které by mohly být výsledkem zlovolného spiknutí, spíše než jen nešťastnou shodou okolností.

Kořeny prvních konspiračních teorií sahají až k Velké francouzské revoluci. První známou publikovanou konspirační teorií jsou paměti ukazující dějiny jakobínství , jejichž první svazek vydal v roce 1798 jezuita Augustin Barruel. Francouzskou revoluci považoval za spiknutí zednářů, bavorských iluminátů a osvícenských filozofů.

Všeobecně známý pamflet Protokoly sionských mudrců z roku 1903 pak popisuje židovské spiknutí, jehož cílem má být ovládnutí světa.

Značnou popularitu tomuto výrazu „konspirační teorie“ propůjčil židovský sociolog Karl Raimund Popper v knize“Otevřená společnost a její nepřátelé“. Tuto knihu napsal během jeho novozélandského exilu a vydal roku 1945.

Co je tedy „konspirační teorie“? Karl Popper ji definoval jako názor, že vysvětlení společenského fenoménu je dáno odhalením lidí nebo skupin, které mají zájem na výskytu onoho fenoménu. konspirační teoriePopper ale zároveň nepochybuje o tom, že konspirace existují, ba právě naopak. Spiknutí proti státům a společnostem existují tak dlouho, jako státy a společnosti samy. Plánují se skrytě a v utajení se provádí. Většinou slouží k převzetí moci, nebo k jejímu udržení a upevnění. K ovládnutí ostatních skupin, společností a národů. Je to boj, který doprovází celou naši civilizaci od jejího počátku. To jsou takzvané „patologické konspirace“. Paradoxně jsou ale dnes za duševně choré považováni ti, které se snaží spiknutí rozkrývat, než ti, kteří tato spiknutí osnují!


Ve Spojených státech se jako „konspirační teorie“ označují všechna objasnění, která se liší od verzí, sloužících vládnoucí oligarchii, establishmentu nebo jakémukoliv zřízení, které řídí agendu a zároveň vytváří různé výklady a verze, podporující samotnou agendu. Přičemž vysvětlení, která nám vládnoucí třída předkládá, jsou sama o sobě konspiračními teoriemi. Navíc jsou to takové konspirační teorie, jejichž cílem je zakrýt skutečné spiknutí, s nímž naši vládci operují.

  konspirační teorie V roce 1967 sepsala CIA explozivní oběžník, V tomto oběžníku byl obecně vznesen termín „konspirační teorie“. Cílem tohoto oběžníku je poskytnout materiál k vyvracení a diskreditování tvrzení konspiračních teoretiků tak, aby se utlumilo šíření takovýchto tvrzení v dalších zemích. Podkladové informace se dodávají jak v utajené sekci, tak v četných neutajených přílohách.

Konspirační teorie se před masovým rozšířením internetu a kabelové televize šířily hlavně tištěnou formou v okrajových malonákladových publikacích. Podle politologa Michaela Barkuna konspirační teorie, jež byly omezené na okrajové publikum, pronikají zhruba od 90. let 20. století do mainstreamu a populární kultury

Příkladem mohou být televizní seriál Akta X nebo thrillery Dana Browna. Zejména Internet má na šíření konspiračních teorií velký vliv: nejen značně usnadňuje sdílení textů, ale také přispívá k tomu, že dosud oddělené konspirace se propojují do „superkonspirací“. Barkun definuje superkonspirace jako složené konstrukce, ve kterých je hierarchicky propojeno více konspirací. Na vrcholu konspirativní hierarchie je vzdálená, ale všemocná síla ovládající (silou či klamem) méně mocné aktéry. Příkladem takové superkonspirace je Nový světový řád 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.